Nainstalovali jste Skyrim, nastavili v menu a spustili. Proběhlo intro, nabíhá menu a najednou - bam, zpátky na ploše. Není to ale žádný fail protipirátské ochrany (čemuž by dnes již mohli snad mnozí věřit)...
Celkem jednoduché, Bethesda totiž podobně jako u Oblivionu (kde řešením byly hrátky s kodeky) má "citlivé" zvukové stopy, které umí pozlobit. Pro tento problém ale existuje řešení, které je založeno pouze na pár klicích v nastavení Windows.
Stačí kliknout na Ovládací panely / Hardware a zvuk / Zvuk. Zde dvakrát poklikněte na defaultně nastavené zvukové zařízení a přeskočte na Upřesnit. V tomto okně nastavte Výchozí formát na "16 bitů, 44100 Hz (Kvalita disku CD)" (viz obrázek). Spusťte Skyrim a můžete hrát.
Vánoce. Každý je slaví jinak, někdo je neslaví, ale každý je snad zná. Vánoční tématika se vyskytuje i v metalu, právě proto jsem se rozhodl v rámci tohoto dne pohlédnout na některé skladby s touto tématikou. Je jich hodně, proto vybírám jen vyloženě některé. (V případě, že by vám některá skladba vyloženě chyběla, máte prostor v komentářích.)
Začněme v roce 1985 u King Diamonda. Právě v tomto roce vyšel singl "No Presents for Christmas" (o rok později i na albu "Fatal Portrait"), čili "Žádné dárky na Vánoce". I kačer Donald zůstává v posteli a Tom s Jerrym pijí Sherry, vážně? A to ještě nemluvím o dobře trhlém obalu singlu.
Pokračujeme dále, vzhůru do něčeho ještě více šílenějšího. Populární glam metalová skupina Twisted Sister v roce 2006 přímo vydala celé vánoční album "A Twisted Christmas". Jednou ze skladeb na albu je i parodie na "Twelve Days of Christmas"... přejte si tetování s Ozzym, děti!
Šílené zůstává šíleným a my pokračujeme dále, tentokráte mezi gobliny. Čtete správně, přecházíme ke skupině Nekrogoblikon a k jejich albu z roku 2007, Goblin Island, které vypráví vskutku nevinný příběh o tom, jak za námi z vesmíru přiletí goblini, aby ovládli naši planetu. Možná byste tomu nevěřili, i tito goblini s jejich příchodem začali slavit Vánoce (ehm, po svém). A přesně o tom je "The Goblin Christmas Armageddon".
Co by to bylo ale za Vánoce, když bychom nezabořili i do vod českého metalu? S tím se obracím do roku 2009, kdy vyšla kompilace Rockové Vánoce. Album obsahuje všelijaké přezpívané koledy, nicméně já bych se raději zaměřil na kousek od skupiny Alkehol. Pokud znáte tuto skupinu alespoň trochu, je vám zcela zřejmé, že si do toho museli přidat něco svého. A také tomu tak bylo, z rolniček se najednou staly "Skleničky". (Kdopak vám dal chlast?)
Dostáváme se na konec metalových Vánoc, stromeček neuhořel, kapr nikoho neudusil, struny na kytaře nepraskly a všichni se (snad) šťastně dožívají nového roku? Nechť vše dopadne bezproblémově a ideálně s úspěchem a radostí, veselé Vánoce a vše nejlepší do roku 2012.
K anime mladším roku 2005 jsem vždy skeptický. Málokdy se vyskytne u nových anime zajímavé zpracování a originální námět. Po dlouhé době jsem se konečně dopracoval k mnohými oslavované Haruhi (té první z roku 2006), která po internetu získává poměrně vysoké hodnocení (CSFD 82 %; IMDB 8.6).
Kyon je obyčejný středoškolák. Jedna z jeho spolužaček, Haruhi Suzumiya, je něčím zvláštní – odmítá se bavit s kýmkoliv, kdo není z jiné planety, dimenze, světa a všeho podobného, co je pro člověka nereálným. Kyon má ale to štěstí, že si získává její přízeň jedním nápadem – založení vlastního školního klubu. Vzniká tak SOS Brigade, kam Haruhi dohazuje až příliš zvláštní členy. Náhoda?
Celý příběh možná vyzní primitivně, nicméně tomu tak není (jen nechci psát spoilery). Celá Haruhi vyniká jednou podstatnou věcí, a to nechronologickým pořadím epizod. Výsledně to vypadá tak, že v průběhu seriálu uslyšíte několik referencí na události, které se staly, ale vy o nich nebudete mít ponětí (na ten potenciál nevědomosti jich je ale až moc málo).
Zní to zajímavě a originálně, ale má to jednu podstatnou vadu. Výsledný koncept po odvysílání končí tak, že celý seriál má 6 klíčových epizod a zbytek mezi nimi, který se odehrává až po poslední části, slouží jako obyčejná výplň. Takže než se s napětím dozvíte, jak to doopravdy bylo, čeká vás hraní baseballu, luštění detektivní záhady, rockový koncert či třeba hraní sci-fi hry. Krom posledně zmiňované hry jsou tyto díly vskutku nezábavné a za celé díly se leda tak párkrát usmějete. To je sice velmi chabé, ale po komediální stránce na tom nejsou nějak skvěle ani hlavní epizody.
Myslím si, že Haruhi by byla mnohem lepší, kdyby měla pouze zmíněných šest klíčových dílů. Jsou dobře zpracovány, zápletka je správně (ne)smyslná a celkový průběh nutí každého diváka v nadšení pro další díl.
K závěru musím prohlásit, že celý seriál je zbytečně nadhodnocený. Výplňové díly dosahují úrovně ostatních komediálních anime (aneb snaha se najde, ale nestačí to k pobavení), což nemůže zachránit ani výborná animace, ani úsměvné detaily (jako např. viditelně zpracovaný Windows XP na počítačích). Výsledně je The Melancholy of Haruhi Suzumiya nadprůměrná komedie spojená s vážnějším dějem. Pokud se vám tato kombinace zamlouvá a jste ochotni přečkat i některé slabší díly, budete určitě spokojeni.
Shouneny bývají založeny na příběhu náhodného chlapce, který se z ubožáka mění v toho nejsilnějšího prostřednictvím neustálých porážek a navyšováním zkušeností, obvykle až záhadným způsobem (spojeným s možnou existencí nesmrtelnosti kladných postav, jež divákům není nikdy řečena). Po několika takových seriálech, kde se bojovalo prostřednictvím síly nebo magie, jsem se rozhodl pro změnu a podíval jsem se na Yu-Gi-Oh! Duel Monsters.
Příběh se motá kolem chlapce Yugiho, který má milého dědečka - takového Indiana Jonese v důchodu. Jako správný archeolog získal za svůj život alespoň jeden vzácný artefakt, v jeho případě se jedná o záhadné puzzle nalezené ve faraonově hrobce v Egyptě. Po 3000 letech Yugi jako jediný na světě přichází na to, jak celou skládanku vyřešit, a složením získává druhou osobnost, faraona. Dlouhá cesta za poznáním událostí v Egyptě před 3000 lety může začít.
Tak tuto kamennou desku uvidíte za seriál mnohokrát. Příběh, který vypráví, se dozvíte až na úplném konci.
Toť bezpečně stačí z příběhu, bude lepší přejít k tomu podstatnému, co Yu-Gi-Oh! dělá rozdílným od jiných seriálů. Všechny souboje totiž probíhají podle pravidel stejnojmenné sběratelské karetní hry (až na první sezónu a některé výjimky), která si na světě mezi hráči našla své místo. Může vám to připadat šílené, ale i v seriálové podobě jsou karetní souboje plné napětí a zajímavých situací. Bohužel, i přes tzv. Shadow Games (souboje, kde se holografické projekce monster mění v reálné stvoření a hráčům jde o holý život) je velká škoda, že celý seriál není určen o stupínek starším generacím. Vše tak upadá na tom, že kladné postavy nikdy neumírají, v tomto případě neumírají obvykle ani ty záporné, jen s úsměvem na tváři přechází do světla těch milých postav.
Pokud jste již někdy sledovali delší anime podle mangy, určitě jste museli narazit na tzv. fillerové díly (výplň dílů při čekání na nové díly mangy). Narozdíl od jiných seriálů jsem byl mile překvapen, tyto série jsou zábavné a zapadají do příběhu. V jedné z nich se podíváte hlouběji do minulosti některých hlavních postav, v další se příběh zaměří na boj proti skupině iluminátů.
Takovéhle pohledy kamery a přemýšlení postav vás čekají velmi často.
Celkové vizuální provedení seriálu není nijak světoborné, nicméně v rámci toho, že se jedná o dlouhý počin z roku 2000, nemůže urazit. Celkový počet epizod se vyšplhal na číslo 224. Mohu vás ubezpečit, že pokud se vám princip soubojů pomocí karet zalíbí, uteče to až nečekaně rychle, a to i díky tomu, že karetní souboj se obvykle do dílu nevejde. Většina dílů tak obsahuje pouze části souboje, největší souboj za celý seriál má délku šesti epizod. Ostatní bývají v průměru většinou tak o délce dvou až tří 24minutových dílů.
Závěrem mohu s klidem prohlásit, že se jedná o lehce nadprůměrný shounen, i když jsem čekal trochu více. Nesmrtelnost postav je vyvážena zajímavými souboji a promyšlenou minulostí některých postav. Pokud byste se chtěli na seriál podívat v původní japonské verzi (nikoliv v té cenzurované od 4Kids pro Ameriku a Evropu) stejně jako já, budete ale muset přetrpět ještě jednu podstatnou věc - od druhé sezóny na seriál není ani pořádný anglický překlad. Na internetu je dostupný jen jeden opravdu chabý, ve kterém jsou krom obrovského množství chyb ještě vyloženě zprzněny názvy karet a jména postav.
Pro přehled, Yu-Gi-Oh! anime je rozšířeno do mnoha filmů a seriálů. Duel Monsters předchází tzv. nultá série z roku 1998 (27 epizod) společně s prvním filmem, kde ještě karty nehrají prim a v příběhu se tak vyskytuje i mnoho jiných her (karetní hra Yu-Gi-Oh! byla vytvořena až rok po odvysílání této série). Po Duel Monsters přišel na řadu druhý film a následně již další série s novými postavami, GX (180 epizod). Posun do vzdálenější budoucnosti přinesl sérii 5D's (154 epizod), opět obsahující nové hrdiny. Po něm přišel třetí film, který si zahrává s časem a spojuje hlavní hrdiny všech sérií. Nakonec se již dostáváme do aktuální doby, kdy se vysílá nová série s novými postavami - Zexal.
Nainstalovali jste Skyrim, nastavili v menu a spustili. Proběhlo intro, nabíhá menu a najednou - bam, zpátky na ploše. Není to ale žádný fail protipirátské ochrany (čemuž by dnes již mohli snad mnozí věřit)... 
